Renesmee v pubertě - 1 díl

6. srpna 2010 v 21:04 | T-14 team *Christins* |  ♥Povídky♥
Povídka bude na více dílů. Tady máte jeden z nich. Ať se vám líbí!


O co jde? : Povídka, jednorázová// Max. 4 díly
Hlavní postavy: Renesmee, Jacob, kluci
Vydání: 6.srpna//připravuje se
Přístupnost: 15+

Popis: Renesmee nám dospěla do svých čtrnácti let. Okolo ní se motá mnoho kluků a ona má tak trochu nerozumné myšlení, protože může říci, že je v pubertě. Začíná myslet jinak, dokonce myslí i na svého nejlepšího kamaráda Jacoba Blacka, který se jí snaží ochránit odevšech těch kluků, kteří mají o Renesmee zájem. Jenže ona neví, že je do ní Jacob otisknutý a tak se dál netušíc zajímá o jiné kluky a svěřuje se přitom Jacobovi, kterému rupají nervy. Naštěstí i s tímhle je Renesmee napřed a puberta jí po pár dnech přejde. Ona dochází opět k rozumu a...



,,Támhle jde," upozornila mě moje ,,lidská" kamarádka, když sme se procházeli chodbou ve škole. Hlavou švihla k Marcusovi - krásnému klukovi, kterému jsem se líbila. Jak bych to řekla, byl hezký, ale já si vyčíhla jiný typ. Hnědé až černé krátké vlasy, vypracované mužské tělo, vysoký, snědý... to ne! Vždyť popisuju mého nejlepšího kamaráda Jacoba! Rychle jsem tu myšlenku odhodila. Ale chápu, procházím věkem, kdy to u mě asi bude normální. Mám čtrnáct, i když jsem ještě měla nosit pleny s dudlíkem v puse. Měla jsem to ve škole těžké - po boku jsem měla svou rodinu - Alici, Rosalii, Emmetta, Jaspera a k tomu všemu i mámu s tátou. A ještě k tomu mě co hodinu chodil navštěvovat Jacob. Všechny holky ze třídy a po škole do něj byli paf. Kdykoliv se u mě objevil, div ty holky neměli slinty u pusy, jak jí pořád měli otevřenou. Dřív jsem nechápala, co na něm vidí, ovšem teď už v tom mám jasno... například jeho oči... jeho ruce... jeho tělo. Zase na měho myslím? Dost!

,,Renesmee, jak ty to děláš, že se každýmu, ale doslova každýmu líbíš?" zeptala se mě Rebekka.

Ušklíbla jsem se. ,,Já nedělám nic."

Jacob...Jacob...Jacob... ne, už dost! Myslela jsem, že mi hlava exploduje, při pomyšlení na něm. Cítila jsem nátlak vzrušení. Vzrušení? To je u mě poprvé! Jake mě nikdy nepřitahoval... ale teď. Zajímavé, jak se všechno mění. Jak se měním já. Ale on mě nechce. Vždycky se choval spíše jako můj anděl strážný, nebo spíš můj ochránce, než jako kluk, kterého přitahuju... i když, pár náznaků tu bylo... ale ne, někdo jako je on, nebude chtít někoho jako jsem já... co to je za ůvahu? Vždyť jsem Renesmee Cullen, já se mám líbit každému! Teď to vypadá, že mi moje krása stoupá do hlavy. Ale nestoupla, jenom mě štve fakt, že se mu asi nelíbím... a vdyť je straší... ovšem, ne o moc. I když už měl mít devatenáct. Ale protože už neroste...

,,Heej, začíná nám hodina," mávala mi před obličejem rukou Rebekka.

,,Jo, promiň," vzpamatovala jsem se a spěchala na hodinu. Naštěstí sme to stihli než do třídy vběhl pan Thomas.

,,Takže, mí milý... začneme hned teď. Otevřete si učebnice na straně-" a je to tu. Přestala jsem ho vnímat hned na začátku. Co půl roku musím měnit třídu. Vždycky se představuju jako straší sestra mě - když jsem měla rok a půl, vypadala jsem na čtyři, a už jsem šla do první třídy. Jenže o další půlrok jsem vypadala na šest, takže jsem šla víš. A představovala jsem se buď jako sestra mě, která ,,jakože" chodila na jinou školu, nebo jako svoje sestřenice. Teď mám tři a vypadám na čtrnáct, proto chodím prvním rokem na střední. Dřív jsem se nemusela ani učit, abych něco pochopila, dokonce se dalo říct, že mě to bavilo. Teď jen co učitel otevře pusu, přestanu ho vnímat a začnu si přemýšlet po svém.

Najednou ke mně přiletěl papírek. Byl uplně zmuchalný do malé kuličky. Nevěděla jsem, od koho je, ani co je v něm, ale věděla jsem, že je pro mě. Tak jsem ho pomalu a potichu začala rozbalovat, aby to šustění papíru nebylo slyšet k panu Thomasovi.

Renesmee, nechceš semnou zajít ven? Chris. stálo na něm škrabopisem. Lehce jsem se natočila a očkem jsem pohlédla na hnědovlasého kluka, s vlasy poházenými na všechny strany, vyšší postavy - no vyšší, měřil téměř stejně jako já - metr sedmdesát tři. Měl hnědé oči, tmavší pleť a k tomu všemu průsvitně modré oči s hustým černým obočím. Byl hezký - hlavně byl můj typ - až na ty oči, se podobal Jacobovi. Ach ne... teď budu vyhledávat kluky v jeho podobě?

Když mě uviděl, usmál se na mě svýma bílíma zubama. Já mu úsměv oplatila. Natočila jsem se zpátky, pohlédla jsem jen na vteřinku na pana Thomase, který o něčem pořád mluvil.

,,...a tomu se říká..." pochytila jsem jen, jak breptá. Zase jsem se vložila do svých ůvah a sebrala jsem tužku a do pomačkaného papíru jsem krasopisně napsala odpověď.

Ráda... třeba hned po škole? dopsala jsem, papír zase smuchlala a nenápadně ho hodila zpátky k Chrisovi. Chvíly jsem si hrála s tužkou ale dlouho mi to nedalo a pomrkla jsem zpátky dozadu na Chrise. Ten si to dočetl a s úsměvem mi to odkýval.

,,...Ehm, slečno Cullenová..." uslyšela jsem u své lavice. Až upírsky rychle jsem se otočila na pana Thomase, který si sundal brýle z očí a začal si je utírat do svoji staré šedé košile.

,,Ano?" mrkala jsem o sto šest, abych to alespoň trochu vyžehlila, a nasadila jsem sladký výraz nevinné holčičky.

Jakoby zapoměl na to, co mi chtěl říct, nasadil si brýle a odkráčel zpátky k tabuli.

Vydechla jsem.

Hodina mi přišla nekonečná, až se jsem dočkala ono osvobozujícímu CRRRRRR!

,,Dobrá, máte konec hodiny, nezapomeňte na domácí ůkol!" napomínal všechny pan Thomas. Já ale vletěla na záchodky a podívala jsem se na sebe.

Vlasy jsem měla samá lokna, bronzové barvy a středně dlouhé. Měla jsem je volně spuštěné. Na sobě jsem měla černou minisukni a růžovou uplou blůzku. Vypadala jsem jako barbie z filmu. Mé tmavě hnědé velké oči jsem měla zvírazněny pouze řasenkou, a na puse jsem měla bezbarvý lesk. Dostala jsem hlad a byla jsem ráda, že je čas oběda. Teď si ale budu muset uchovat své myšlenky před...

,,Alice!" vyjekla jsem když jsem jí spatřila předsebou.

Usmála se. ,,Ou, copak jsem tě vylekala, princezno?" řekla zvonivým hláskem.

,,Náhodou... ano, lekla jsem se."

Ušklíla se. Z kabelky si vytáhla ten samí lesk, který pouívám já - dostala jsem ho totiž od ní - a optarně si ho začala natírat na rty.

,,Co děláš dneska po škole?" zeptala se.

,,Proč se ptáš?" zeptala jsem se vyčítavě. No jasně... naše vševědkyně. Musela to psaní vidět.

,,Ale jen tak," řekla nevinně.

,,Alice, já vím, že jsi to viděla... tak jdu s jedním klukem ven... vadí to?"

,,Ne, jistě že ne, drahoušku... jen Edward nebude nadšený. Měla jsi být ještě batole, nečeká, že už začneš randit."

Zamračila jsem se. ,,Jednou s tím začít musím, tak ať to je co nejdřív."

,,No a pak taky Jacob..."

,,Co je s ním?" spozorněla jsem. Ona to poznala a začala se smát.

,,Tomu se to třeba také nebude líbit."

,,Proč?" Proč? Proč? Odeznívalo se mi to dál v hlavě. Žárlí? Zvedla jsem jedno obočí. To se mi líbilo... takže žárlí?

,,To je teď jedno... pojď všichni na nás už čekají."

Nakráčeli sme si to do jídelny. Samozdřejmě ani dnes tomu nebylo jinak - pohledy kluků byli opřeny na mě. Viděla jsem tátu, jak začíná chrlit nad myšlenkami těch podle něho ,,pubertálních nenasytců".

,,Ahoj," pozdravila jsem všechny u stolu. Sedla jsem jsi a Alice vedle mě.

,,Tady máš jídlo, zlatíčko," podala mi máma podtác s jídlem. Vzala jsem jen jablko a zakousla se do něj.

,,Jak dnes bylo?" zeptal se Emmett.

,,Jo, šlo to..." nechtěla jsem se bavit o tom, jak jsem zase byla mimo.

,,Jsi v pořádku?" ptala se mě máma. Táta si mě neustále prohlížel.

,,Ale jo, jsem v pohodě... já jenom-"

,,Začíná jí puberta," přerušil mě táta.

,,Puberta?" vyhrkla jsem.

,,Ano. To znamená, že se ti mění tělo, pocity..." vysvětloval.

,,Já vím, co je to puberta! Ale u mě jí nenajdeš."

,,Vážně? A co tvé myšlení? Nemyslíš na nic jiného, než na..." sklapnul.

,,Tak se mi líbí kluci... jednou to muselo začít. Jo a dneska jdu ven s Chrisem. Víš snad se kterým, ne?" řekla jsem sebejistě, vzala si jen jablko a stoupla k odchodu.

Zamračil se. ,,S ním? To nemyslíš vážně? Ten mladík chodil se všemi z tvé třídy"

Nevnímala jsem, co za mnou ještě mluví tak jsem se dala do kroku a vypadla jsem z jídelny. Stoupla jsem si ven před vchod do školy a opřela jsem se o zeď.

,,Ahoj princezno!" ozval se neznámí hlas.

Otočila jsem se a uviděla jsem dva kluky - oba byli blonďatí a vysocí. Tohle byl jasný průměr.

,,Ahoj," vypravila jsem ze sebe nezaujatě.

,,Ještě jsem tě tady neviděl," šli ke mně blíž.

,,Zajímvé, já vás taky ne."

,,Kolik že máš?" zeptal se jeden z nich.

,,Chodím první rok na střední... kolik myslíš, že mám?"

,,Ty máš teprve čtrnáct?" divily se.

,,A kolik ste mysleli? Tři?"

Oba se zasmáli. Jenže já vážně měla tři.

,,Šesnáct?" řekl ten druhý,

,,Tak ste se mílili."

,,I tak to je jedno... já mám sedmnáct, a on má patnáct."

Usmála jsem se. ,,A jak se jmenujete?"

,,Já jsem Derek," řekl ten sedmnáctiletý, ,,a já Michael," pověděl ten mladší.

,,Já jsem Renesmee."

Usmáli se. ,,To mi dávno víme."

Usmála jsem se taky. Myslím, že mi chtěli něco říct, ale pak se zahleděli na parkoviště a najednou měli naspěch.

,,A taky víme, kdo je on... uvidíme se potom, ahoj," řekli a rychle odešli do školy. Koho mysleli? Podívala jsem se tím směrem, kterým se podívali oni. Uviděla jsem přicházet Jacoba. Konečně měl na sobě triřko - černé barvy a džínové kraťasy. Když tady chodil bez trička, nedalo se to s holkama vydržet, takže jsem mu nakázala, ať se tu objevuje jen s tričkem. Všichni do tří metrů se mu vyhýbali obloukem. Měl opět plně krátké vlasy. Nevím, ale když je měl krátké vypadal víc... sexy? Ne, ne, na tohle ať ani nemyslím!

,,Ahoj princezno," řekl a usmál se.

,,Ahoj vlkodlaku," řekla jsem a objala ho. Chtěla jsem ho objímat pořád a pořád a pořád... pak jsem si uvědomila, že ho obímám už takové dvě minuty. Odtáhla jsem se, Jake s nejistým výrazem.


*Povídka je počítáná podle Ameriky, Anglie... v níž děti chodí již ve čtyřech letech do školy a na střední jsou už ve třinácti, či ve čtrnácti!

Pokračování v příštím díle!

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Trist* ♥ Trist* ♥ | Web | 6. srpna 2010 v 21:30 | Reagovat

Těším se až napíšeš další... =)
Jinak budu ráda když vlezeš do naší Adminské knihy =) Potřebuju se s tebou na něčem domluvit... =) Díky =o*

2 LiZz** LiZz** | Web | 6. srpna 2010 v 21:35 | Reagovat

toje super, kdy sem přidáš další? :-)

3 TAMIA TAMIA | Web | 11. srpna 2010 v 12:50 | Reagovat

TAK TO JE NÁŘEZ :D JE TO HEZKÝ,TĚŠÍM SE NA POKRAČKO :-)

4 Ang. *Tvé SB* Ang. *Tvé SB* | Web | 11. srpna 2010 v 13:00 | Reagovat

moc se mi to líbilo těším se na další

5 RaDíSeK RaDíSeK | Web | 14. srpna 2010 v 14:15 | Reagovat

krásně napsané!!!už se těším na další! :-)

6 Bayuska Bayuska | E-mail | Web | 21. února 2011 v 12:50 | Reagovat

wow :)

7 cheap prom dress cheap prom dress | E-mail | Web | 16. ledna 2013 v 11:01 | Reagovat

Tyler, the next time you cant make something do you think you could offer me your ticket?
http://www.pathdress.net

8 beach wedding dresses beach wedding dresses | E-mail | Web | 17. ledna 2013 v 11:22 | Reagovat

I appreciate the individual thoughts and opinions, but would be much more affected by logical and well thought out responses.
http://www.movedress.com/informal-wedding-dress-wedding-dress-function-occasion.html

9 MARIANA MARIANA | 4. července 2014 v 12:36 | Reagovat

móóóóc hezký :-D  :-D  :-D moc se mi to líbí :-)  :-)  :-)  pis dál 8-)  8-)  8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama