Život tě štve a pak umřeš - 24 díl

6. března 2010 v 20:08 |  Život tě štve a pak umřeš
A tady je moje předposlední povídka, už bude téhle kapitoli konec :)
*Co se všechno stalo?
A nestalo se toho zrovna málo :)



Celý den jsem jen proležela a kroutila se bolestí břicha. Vždyť to takhle nejde.

Vztala jsem a vyšla si to ven.

,,Kam jdeš?" zeptal se mě Jacob.

,,Musím na lov, Jaku. Už nemám sílu"

,,Jdu s tebou," řekl s ustaraným výrazem.

Lovila jsem za tři. Jacob byl pořád semnou a hlídal mě. Po lovu jsem nabrala sílu a už mi bylo opět líp.

,,Jak ti je?" zeptal se ustaraný Jake.

,,Teď? Je mi už velmi dobře, myslím, že to byli ty vajíčka," odvětila jsem.

Konečně jsem měla zase sílu. Už ty prokletý vajíčka nebudu jíst.

Když jsem přiletěla do chaty, šla jsem se okamžitě osprcovat. Až jsem vyšla z koupelny, osprchoval se Jake. Šla jsem mezitím do našeho pokoje a otevřela svůj kufírek z hygienickými potřeby a vytáhla si krém na pleť. Z kufírku mi vypadla krabička. Tampony.

Dala jsem je zase zpátky.

,,Jaku? Kolikátého je dnes?" zařvala jsem na Jake, který se koupal.

,,Šesnáctého," ozvalo se z koupelny.

To ne... Už před týdnem jsem měla mít opět své dny. A já jsem zpoždění nikdy neměla.

Pak se mi vloudila myšlenka na to, že...

,,Ne, ne... to není možný," řekla jsem si potichu, abych se trochu uklidnila. ,,Vždyť jsem z Jakem jen třikrát..."

Ruku jsem si položila na čelo. Je brzo na to, abych byla z včerejšího dne těhotná... to je blbost... Ale... když jsem byla na té ,,oslavě" kde všichni záhadně pili, strávila jsem s Jacobem noc.

Sedla jsem si na postel a dívala se do zdi. Zase mi bylo úzko.

,,Co ti je?" vyšel Jacob ze dveří z koupelny a šel ke mě.

,,Jaku... já... Nevím..." brblala jsem jedno za druhém a nebylo mi rozumět.

,,Ness, co ti je? Je ti zase špatně?" zeptal se a sedl si na zem předemě.

,,Jaku... To nebude z jídla... Nejspíš mi není špatně z jídla," řekla jsem a poprvé jsem se mu podívala do tváře.

Jacob se tvářil nechápavě.

,,Víš... když byla ta ,,oslava" a jak sme spolu strávili noc?" začala jsem.
Jake kývl.

,,Já, nevím to jistě... ale možná, možná se to nějak stalo... nevím jak, ale asi jo..." opět jsem mluvila blbosti.

,,Ty... ty si TĚHOTNÁ?" to slovo těhotná zdůraznil tak, že by to i hluchý slyšel.

,,Nevím...," opáčila jsem a dívala se na Jaka.

,,Teď nevím, jestli se radovat, nebo se zlobit... Na sebe... Co jsem ti to udělal?" řekl

,,Jaku, klid..."

,,Já, jestli to bude pravda... Tak na tom už nesejde, budeme mít dítě... Sice dřív než jsem plánoval a na víc nejsme ani svoji ale je to tak," přitakal.

Tohle byl Jake. Můj milý a laskaví Jake.

Chytla jsem ho za ruku a políbila ho.

,,Počkáš tady na chvíli? Musím jít ven na vzduch," řekl.

Jake odešel a já stále seděla na posteli. Nebylo mi do smíchu ale ani do breku. Vztala jsem a zapla si svůj kufřík, když jsem se otočila zpátky na postel a na své bílé povlečení, nevěřila jsem co vidím.

,,To je krev?" zeptala jsem se sama sebe.

Kde se tam mohla vzít?

Napadla mě jenom jediná věc. Sundala jsem si kalhoty a podívala se dozadu. Byla tam krev.

Já ... nejsem těhotná!

Začala jsem poprvé v životě jančit z toho, že jsem dostala menstruaci. Začala jsem různě skákat.

Věděla jsem, že je Jake opatrný. I já jsem byla docela opatrná, takže se nám tohle nemohlo stát. Chudák Jake, ten je teď venku a myslí si, že bude otec.

Děkuju, děkuju!

Popadla jsem z kufru sukni a vyletěla jsem z chaty a hledala Jaka. Uviděla jsem ho u přehrady. Letěla jsem za ním a skočila se smíchem po něm.
Jake se mě trochu lekl.

,,Ness, neměla bys teď takhle dovádět... Ehm... Tobě není špatně?" podíval se na mě s nepochopitelným výrazem.

,,Jaku, já nejsem těhotná... Já mám menstr..." Když jsem si uvědomila, že jsem mu chtěla říct o menstruaci, rychle jsem přestala. Pak jsem si taky všimla, že v ruce držím pořád ty zakrvené kalhoty a mávám s nimi u Jaka.

Oou.

,,Ness!" křikl, vzal mě do rukou a začal se semnou točit.

Byla to úleva. I pro Jacoba. A už jsem pochopila, proč mi bylo tolik špatně...

Za prvé, jak jsem řekla, lidské jídlo mi nesedne.
A za druhé, bolesti pomáhal i příchod mích dnů.

,,Kdy pojedem domů?" zeptala jsem se Jacoba, který se semnou díval na nějaký film. Moc sme to nepozorovali, protože sme si neustále povídali.

,,No, nejspíš pozítří," odpověděl.

,,Víš... Myslím, že by bylo nejlepší se o tom doma nezmiňovat," odvětila jsem.

,,Taky si myslím," dodal.

,,Ještě by si mysleli, bůh ví co sme tady nedělali,"

,,A my sme nic nedělali?" řekl, zvedl pravé obočí a hodil šibalský úsměv.

BELLA

,,Edwarde, klid!" uklidňovala jsem Edwarda.

,,Ani nevíme, co tam dělají! Ani se jim nemůžem dovolat! A protože je Jake vlkodlak, tak Alice nic nevidí!" rozčiloval se Edward.

,,Edwarde, lásko, ty si myslíš, že by se jim něco stalo? Je tam Jake, sakra! Jacob, chápeš? JACOB!" zdůraznila jsem.

,,Nevím, jestli se může něco stát Jacobovi, ale Ness určitě... Copak vy víte, co tam s ní provádí?" smál se Emmett.

Já jsem vzala vázu a hodila jí po Emmettovi, ten jí ale včas chytl.

,,Smůla sestřičko," smál se Emmett.

,,Renesmee je velmi inteligentí a zodpovědná dáma, není důvod se o ní bát," přitakal Carlisle, který právě přišel.

Políbil Esme a pak přistoupil k nám.

,,Dnes odpoledne někdo zabil mladou dívku. Prý jí tak roztrhala nějaká zvěř, já si ale myslím, že to zvěř nebyla," řekl vážně Carlisle.

,,Alice!" volala Esme z druhého pokoje.

Všichni sme tam rychle šli. Alice seděla na pohovce a držela se za spánky.

,,Má vidění," řekl Jasper.

Asi po dvou minutách se Alice nečekaně postavila na nohy. Začala sebou škubat. Po chvilce se vzpamatovala.

,,Viděla jsem chlapce. Viděla jsem, jak se ho někdo pokouší zabít... Upír...," říkala Alice, byla v šoku.

,,A kde? K tomu nesmí dojít!" přitakal Carlisle.

,,Viděla jsem les... Velmi tmaví a hluboký," odpověděla Alice.

,,Je tady...," řekl Carlisle.

,,Edwarde, Emmette, Jaspere, půjdete semnou. Vy zůstaňte tady," přikázal všem dívkám Carlisle.

Edward mě políbil a zmizel ve tmě.

,,Alice, si v pořádku?" třepala s ní Rosalie.

,,Jsem," odpověděla ,,Jen mě to šokovalo... Myslím, že se stane něco víc,"

,,Co tím myslíš?" zeptala jsem se.

,,Nevím přesně, mám takové tušení,"

Mlčky sme seděli u stolu a čekali až příjdou. Uběhla hodina a oni nikde. Až po další půl hodině se ve dveřích oběvil Edward.

,,Edwarde!" křikla jsem.

,,Rychle uvolněte ten stůl!" řekl Edward.

Nevěděli sme co se děje, ale rychle sme shodily všechny věci dolů. V tom se oběvil Emmett a v rukou někoho nesl. Za ním šel Carlisle a Jasper.
Emmett někoho položil na stůl. Byl to chlapec, měl medové krátké vlasy a hnědé oči. Byl celý od krve.

,,Co se stalo? Kdo... co," nestíhala jsem chrlit otázkami.

,,Ten les sme hledali hodně dlouho, když sme přišli, uviděli sme toho chlapce. Byl tam i nějaký upír, který ho chtěl zabít. Stihli sme to jen tak, ale když ten upíru utíkal, shodil na nás menší strom, ten se převrátil na toho chlapce... Ten upíru byl velmi rychlí a silný. Pil lidskou krev," řekl Edward a pořád se díval na chlapce.

Carlisle se ho snažil ošetřit.

,,Umírá," řekl a podíval se na nás.

,,Tak, tak ho zachraňte! Já si ho vezmu. Bude patřit k nám do rodiny a já s Emmettem ho budem vychovávat. Bude jako naše dítě," řekla Rosalie a začala toho chlapce hladit po vlasech. Ten sebou bolestí cukal.

,,Jen tak ho zachráníme," řekla Alice.

,,Carlisle, udělej to," řekl Edward.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Renesmee Cullen Renesmee Cullen | Web | 6. března 2010 v 20:20 | Reagovat

špatně x( 13.tobě?

2 Alice* Alice* | Web | 6. března 2010 v 20:52 | Reagovat

Mám ten dess..Kdyžtak se podívej:)
Když se ti nebude líbit tak fakt už nevim.
http://twilight--vampires.blog.cz/1003/design-for-christina-black

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama