Život tě štve a pak umřeš - 21 díl

3. března 2010 v 21:10 |  Život tě štve a pak umřeš
*Jaké překvapení měl pro Ness Jacob?


,,Jaké?" zeptala jsem se. Byla jsem zvědavá, co na mě chystá.

Čekala jsem na jeho odpověď.

,,Napadlo mě, žebychom odtuď někam vypadli. Víš, dali si odddech od té školy a vůbec odevšeho. A měli bychom čas jenom na sebe" řekl a zvedl obočí.

Usmála jsem se.

,,Tak to by bylo perfektní!" řekla jsem a skočila mu kolem krku.

,,Jo to by bylo. Odjeli bychom hned po Rachelině svatbě. Jako myslím na druhý den takže za 2. dny?" řekl a tím se mě ptal, jestli mi to vyhovuje.

,,Jo, to by šlo. Jenom to řeknu doma. A kam by se jelo?" zeptala jsem se.

,,To nech na mě," řekl a usmál se.

Přišla jsem domů celá šťastná ale taky naštvaná. Nemám šaty. Nemám co na sebe. A taky jsem myslela na ten dnešek. Doufám, že mi to všichni odpustí.
Vztala jsem z postele a namířila si to na pokoj Rosalie a Emmetta.
Slyšela jsem jen tiché oddechovaní, tak je zaklepala.

,,Kdo se to opovažuje nás rušit. Jsem zvědavej, kdo si přišel pro ránu do frňáku!" slyšela jsem zuřivýho Emmetta.

,,Pošu...," začal Emmett ale přestal v té chvíli, kdy mě uviděl.

A mě došlo, od čeho jsem je vyrušila. Emmett měl na sobě černé boxerky a jak mě viděl, tak přes sebe hodil ještě nějaký župan. Rosalie se dívala na mě přikrytá peřinou.

,,Já... Já se omlouvám, jenom jsem chtěla mluvit s Rosalii. Tak se nenechte rušit," řekla jsem a trochu jsem zrudla. Bylo mi děsně.

,,Počkej!" zakřičela Rosalie ,,Pojď sem," řekla a já jsem šla do dveří.

Emmett šel v županu někam pryč, Rosalie ho vyhnala.

,,Omlouvám se," omluvila jsem se Rosalii znovu.

,,To nic," řekla Rosalie a usmála se.

,,Já jenom nemám žádný šaty na zítřek. Neměla jsem čas si nějaké koupit, tak se chci zeptat, jestli náhodou nějaké nemáš. Máš totiž stejnou velikost jako já," řekla jsem.

,,Náhodou ano," řekla a usmála se na mě.

Vztanula, naštěstí měla župan - růžový. A šla ke svému šatníku. Měla ho stejně velký jako já. Celá Rosalie. Hned ve předu měla pověšené čtyři nové šaty ještě zabalené.
Jedny z nich vytáhla, rozbalila a dala mi je do rukou.

Byli to saténově růžové šaty ze silným černým páskem jako doplněk. Byli velmi krásné a už jsem věděla, jaké boty si k tomu vezmu. Byli bez ramínek. Vršek byl jako korzet. Prostě byli dokonalé.

,,Ty si vzít nemůžu," řekla jsem a podala jsem je zpátky Rosalie.

,,Ale můžeš a vezmeš si je a nechci slyšet žádné odmlouvání," řekla Rosalie a usmála se
Pevně jsem jí objala

,,Děkuju," řekla jsem

,,Ness, zlatíčko, promiň, ale jdeš cítit mokrým psem a to doslova. Co s tebou dělá?" přitakala a zvedla obočí.

Začala jsem se smát.

,,No vidíš, ani dvou denní sprcha nezabírá," řekla jsem.

,,Tak já už půjdu, nechci aby mi dal Emmett přes frňák" S úsměvem jsem řekla.

Šaty na zítřek jsem měla a to velmi krásné. Teď jen potřebuju probrat s Bellou a Edwardem ten výlet s Jacobem.

,,Můžu?" stála jsem u dveří a potichounku se zeptala.

Nechtěla jsem zase někoho vyrušit při... ehm, ehm.

,,Ale jistě, miláčku," odpověděl mi známý hlas, Bella.

Šla jsem k ní a sedla si na postel.

,,Kde je tatínek?" zeptala jsem se a házela jsem oči po celém pokoji. Všechny pokoje u nás byli obrovské, žili sme tak nějak ve vile, protože sme se nechtěli rozdělit. Když jsem ale byla malá, rodiče dostali do Esme a Carlislea malý domeček.

,,Ten musel něco zařídit. Brzo musíme zase do školy," řekla Bella a hodila znuděnej výraz.

,,Aha... Já jsem přišla kvůli něčemu jinému," začala jsem, ,,Víš... Jacob a já... Chtěli bychom odsut někam na pár dní vypadnout. Třeba na 3. dny. Potřebujem si odpočinout, bylo toho docela dost."

,,To by bylo skvělé, pojedeme někam daleko. Edward něco vymyslí," řekla Bella. Nepochopila to, no bezva.

,,Ale já myslela, že bych odjěla jen s Jacobem."

,,Ehm," odkašlala si

,,Mami, všechno bude v pořádku, nemusíš se o nás bát, já jsem přestárlejší než si myslíš. Tím, mi je už podle všeho a podle Carlisleových, tedy dědečkových průzkumů 16. i když jsem na světě jen 6. let, protože jsem rostla velmi rychle, tak jsem ve skutečnosti rozumější, než jakákoliv jiná puberťačka v mím věku. A Jacob už má taky delší dobu 16. protože je ve styku s upírama. Ten taky nestárne ale to neznamená, že je pořád tak hloupej, jako když... Jako když tě miloval a já jsem nebyla na světě," řekla jsem na konec. Ale byl to fakt, hodila jsem nejvyšší kartu. Jestli bude mít něco proti, už jí asi těžko dokážu přemluvit aby mě pustila, nic jiného nemám.

Zamyšleně se na mě podívala. I já na ní.

Ale no tak... Vždyť o nic nejde, až na to, že chci s Jacobem strávit pár dní o samotě a pár velmi krásných dní.

V duchu jsem hodila šibalský úsměv.

,,Já tedy souhlasím... S Edwardem skusím ještě dnes promluvit," řekla

Skočila jsem na ní a usmála jsem se. Byla jsem tak ráda. No, ale můj milovaný tatínek to bude brát trochu tragičtějši. Už si bude přectavovat já nevím co. I když mě něco napadá.
Šla jsem zpátky do pokoje a začala jsem radostí skákat. Vzala jsem telefon do ruky a vytočila Jacobovo číslo...

Čekala jsem až to Jacob zvedne. Ale pořád nic. Kolik je vlastně hodin? Jen jedenáct večer, to by měl být ještě vzůru. Rachel ho spát nenechá, musí dodělat poslední přípravy.

,,Halo?" zeptal se holčičí hlas.

Holčičí?

,,Můžu se zeptat, kam jsem do dovolala?" zeptala jsem se a doufala, že to bude nějaký omyl.

,,Tady je Rebekka, Jacobova sestra," řekla ta dívka.

Rebekka? Jak já jí chtěla poznat.

,,Jejda... Ahoj, já jsem Renesmee Cullen, ale říkej mi Ness. Jsem Jacobova..."

,,Tak to jsi ty? Jacob o tobě pořád mluví, musela jsem zvednout jeho telefon, protože mu právě Rachel nadává. Už dlouho jsem tě chtěla poznat. A teď bude nadávat on mě, protože o tom neví, že jsem to zvedla," řekla a začala se smát.

,,Ale to je v pořádku, tak snad vás zítra rozeznám, když ste ty dvojčata"

,,Neboj, Rachle bude v bílým," přitakala a zase se začala smát.

,,Dobře, už se na tebe těším. A myslíš, že bych mohla už dostat Jacoba k telefonu? Teda, pokud mu ještě Rachel nadává..."

,,Ne, ne... Už jde sem, tak já už musím, tady ho máš," řekla a začala se smát.

,,Kdo to je?" slyšela jsem Jacoba jak se ptá.

,,Renesmee, velmi milá dívka," řekla Rebekka.

,,Ness! Promiň, ale Rachel mě právě buzerovala a teď si mluvila s Rebekkou," řekl.

,,Já vím, už se jí nemůžu dočkat a ty šaty už mám," řekla jsem a začala se smát ,,ale to je vedlejší, jenom jsem ti chtěla říct, že od Belly, teda od mámi to mám dovolené, takže určitě pojedem!" řekla jsem a práskla jsem sebou o postel.

,,Oh... Tak to je skvělí... Já, já... No to je fantastický!" různě to pojmenovával a já jsem se pořád smála.

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Twilight Sága x Vampire diares

The Twilight Sága
The Vampire diares

Komentáře

1 Ahoj Ahoj | 20. července 2013 v 22:49 | Reagovat

Je to supr čupr povídka (doufám že to přečtete strašne špatně píšu zdá se mi to dobře ale dokážu v dvoj slabičném slově udělat deset chyb ) díky že jste si to přečetly ;-)  :-)  :-D  8-)  :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama